Paříž
 
 
I

    Katedrála v Paříži, tak jako většina metropolitních bazilik, byla postavena, aby v ní mohla být vzývána blahoslavená Panna Marie nebo Panna-Matka. Obecným názvem těchto chrámů je Notre-Dame. Na Sicílii nesou ještě expresivnější jméno - Bohorodičky (Matrices - pozn. překl.). Tyto chrámy jsou zasvěceny Matce (lat. mater, matris), Matrone v původním smyslu slova, z nějž se porušením stala Madona (ital. madona), má Paní, a v širším smyslu Naše-Paní (Notre-Dame).
    Pokročme od mříže chrámové předsíně a začněme studii průčelí u velkého portálu, řečeného centrální portál, nebo portál Soudu.
NOTRE-DAME, Paříž. Alchymie.     Na podpěrném pilíři, který dělí ústupkový portál ve dvě části, spatřujeme řadu alegorických zobrazení středověkých věd. Na čestném místě proti předehrami je zpodobněna Alchymie jako žena, jejíž čelo se dotýká oblaků. Sedíc na trůnu, třímá v levé ruce žezlo - odznak svrchovanosti, zatímco pravice drží dvě knihy, z nichž prvá rozevřená (exoterismus) takřka zakrývá druhou zavřenou (esoterismus). Mezi koleny vidíme žebřík, který se opírá o její hruď; má devět stupňů - je to scala philosophorum, hieroglyf trpělivosti, kterou musí věrní prokázat během devíti postupných operací nesnadné hermetické práce (obrázek). «Trpělivost je žebřík Filosofů, praví Valois,1 a pokora branou do jejich zahrady; neboť kdokoliv vytrvá bez pýchy a závisti, Bůh se nad ním slituje.»
    Takový je název kapitoly mudrců této Mutus Liber, jíž je gotický chrám; okultní Bible, jejíž listy jsou z masivního kamene, má tento frontispis; a toto je otisk, pečeť Velkého Díla světského v čele Velkého Díla křesťanského. Nemohlo být umístěno lépe než na samém prahu hlavního vchodu.
    Tímto způsobem se vyjevuje, že katedrála spočívá na alchymické vědě, zabývající se bádáním o přeměnách prvotní substance, o základní Materii (lat. materea, kořen mater, matka). Neboť Panna-Matka, zbavena svého symbolického závoje, není ničím jiným, než personifikací prvotní substance, tvůrčím Principem všeho co jest, jejž věda používá, aby uskutečnila své záměry. Toto je také smysl, ostatně velice jasný, oné zvláštní epištoly, která je čtena při mši Neposkvrněného Početí Panny, z níž citujeme:
    «Patřila jsem Pánu od počátku jeho cest. Byla jsem přede vším stvořením. Byla jsem od věčnosti, dříve než byla stvořena země. Hlubiny ještě nebyly a již jsem byla počata. Ze země ještě nevyšly prameny; ještě nebyla ztvárněna těžká těla hor; byla jsem zplozena dříve než pahorky. Ještě nestvořil ani zemi, ani řeky tekoucí do moře, ani neupevnil póly světa. Když připravoval Nebesa, byla jsem přítomna; když obklopil hlubiny jejich mezemi a předepsal neporušitelný zákon; když upevňoval ovzduší nad zemí; když dal rovnováhu vodám pramenů; když uzavřel moře do jeho hranic a když vnutil zákon vodám, aby nepřekročily své meze; když položil základy země, byla jsem s ním a řídila všechny věci.» (Též Kniha Přísloví, 8/22-29 - pozn. překl.).
    Jedná se zde zcela zřejmě o samu esenci věcí. A skutečně z Litanií se dovídáme, že Panna je Nádobou obsahující Dech, který je ve všech věcech; Nádoba ducha. «Na stole ve výši prsou Mágů, říká nám Eteilla,2 byla na jedné straně kniha nebo řada listů nebo zlaté plíšky (kniha Thovtova), na druhé straně nádoba plná nebesko-astrálního liquores, složeného z jedné třetiny z divokého medu, z jednoho dílu pozemské vody a z jednoho dílu nebeské vody... Tajemství, mystérium bylo tudíž v nádobě.»
    Tato jedinečná Panna - Virgo singularis, jak ji výslovně označuje církev - je nadto glorifikována přívlastky bezpečně prozrazujícími její původ. Cožpak ji také nenazýváme Palmou Trpělivosti (Palma patientiae), Lilií mezi trny3 (Lilium inter spinas), Symbolickým Medem Samsonovým, Rounem Gédéonovým, Mystickou Růží, Bránou Nebes, Zlatým Domem atd? Tytéž texty ještě nazývají Marii Sídlem Moudrosti, tedy vlastně Předmětem Vědy hermetické, universální moudrostí. V symbolice planetárních kovů je Lunou, přijímající paprsky od Slunce a skrytě je uchovávající ve svém lůně. Je rozdělovatelkou pasivní substance, již oživí sluneční duch. Marie, Panna a Matka, tudíž reprezentuje formu; Elie, Slunce, Bůh Otec je emblémem životního ducha. Spojením těchto dvou principů vzniká živoucí materie, podrobená střídání zákonů změny a posloupnosti (progrese). Je to tedy Ježíš, vtělený duch, ztělesněný oheň ve věcech tak, jak je poznáváme zde dole:

A SLOVO TĚLEM UČINĚNO JEST
A PŘEBÝVALO MEZI NÁMI.

    Na druhé straně nás Bible učí, že Marie, matka Ježíšova, byla kmenem Jessé. Nuže hebrejské slovo Jes znamená oheň, slunce, božstvo. Býti z kmene Jessé znamená být z rodu slunce, ohně. Stejně jako materie odvozuje svůj původ z ohně slunečního, tak i samotné jméno Ježíš se nám zjevuje ve své původní a nebeské nádheře: oheň, slunce, Bůh.
    Konečně v Ave Regina je Panna výstižně nazývána Kořen (Salva, radix), aby se naznačilo, že je principem a počátkem Všeho. «Buď pozdraven kořen, skrze který Světlo ozářilo svět.»

...

    Na pilířích bez patek, které podpírají svorník a místo, v němž začíná klenba, se nacházejí znamení zodiaku. Vycházejíce od zdola nahoru se jako s prvním setkáváme se Skopcem (Aries), potom s Býkem a úplně nahoře s Blíženci. Tyto jarní měsíce označují začátek práce a příznivý čas k našim operacím.
    Bezpochyby se nám namítne, že zodiak nemusí mít žádný okultní význam a může zcela jednoznačně představovat zónu souhvězdí. V tom případě bychom ale museli znovu objevit hvězdný řád, kosmickou posloupnost zodiakálních figur, jakou Staří vůbec neznali. Nuže, po Blížencích zde následuje Lev, který se zmocnil pozice Raka a odmrštil ho na protilehlý pilíř. Touto obratnou transpozicí chtěl zobrazitel (imagier) vyznačit konjunkci filosofického fermentu - neboli Lva - s merkuriální kompozicí, jednotu, která musí být dovršena ke konci čtvrtého měsíce prvního Díla.
NOTRE-DAME, Paříž, Portál Panny. Hvězdná lázeň.     Pod chrámovou předsíní stojí za povšimnutí i čtyřboký, opravdu zvláštní basreliéf. Je syntetickým vyjádřením kondenzace universálního Ducha, který, okamžitě materializován, tvoří proslulou Lázeň hvězd, v níž se musí chemické Slunce a Luna vykoupat, změnit přirozenost a omládnout. Vidíme tu dítě, padající z tyglíku, velkého jako konvice na vodu: konvici drží stojící archanděl se svatozáří a rozpjatými křídly, v postoji a s gestem toho, kdo bije nevinného. Pozadí kompozice tvoří noční, hvězdnaté nebe (obrázek). V tomto námětu opět rozpoznáváme velice zjednodušenou alegorii, tolik drahou Mikuláši Flamelovi, Vraždění Neviňátek, s kterou se ještě setkáváme na vitraji Sainte-Chapelle.
    Přesto, že neuvedeme žádné podrobnosti práce - to se neodvážil učinit žádný z autorů - přece jen řekneme, že universální Duch, korporifikovaný v minerálech pod alchymickým jménem Síry, konstituuje princip a účinný agens všech metalických tinktur. Ale tohoto Ducha, tuto červenou krev dětí, nelze obdržet jinak, než rozložením toho, co v nich bylo přírodou nashromážděno. Je tedy nezbytné, aby tělo, které je ukřižováno, a které umírá, zhynulo, chceme-li získat duši, metalický život a nebeskou Rosu, jež obsahovalo. A tato kvintesence, přelita do čistého, upevněného, dokonale stráveného těla, dá zrod novému tvoru, zářivějšímu než všichni ti, z nichž vzešel. Těla na sebe vzájemně nepůsobí, jedině duch je aktivní a jednající.
    Mudrci, vědouce, že minerální krev, potřebná k oživení fixního a inertního těla ze zlata, je jenom kondenzací universálního Ducha, duší každé věci, a že tato kondenzace ve formě vlhkosti, schopné pronikat a vytvářet vegetativní sublunární směsi se uskutečňuje pouze v noci, za ochrany temnot, čistého nebe a klidného ovzduší a konečně, že roční doba, během které se s větší aktivitou a hojností manifestuje, odpovídá pozemskému jaru - ze všech těchto vzájemně souvisejících důvodů - ji pojmenovali Májovou Rosou. Nijak nás tedy Thomas Corneille38 nepřekvapuje svým ujištěním, že velcí mistři Růže-Kříže byli nazýváni Bratry Vařené Rosy (Frères de la Rosée-Cuite), což je význam, který oni sami dávali iniciálám svého řádu: F. R. C.
    Kdyby neexistovaly nepřekročitelné meze, rádi bychom na toto téma krajní důležitosti chtěli hovořit obšírněji a ukázat, že Májová Rosa (Maja byla matka Hermova) - oživující vlhkost měsíce Mariina, Panna matka - se snadno vylučuje z neobyčejného, zavrženého a opovrhovaného těla, jehož charakteristiky jsme již popsali. Zde se dotýkáme nejvyššího tajemství Díla a chceme dodržet svou přísahu. To je ono Verbum dimissum Trévisanovo, Ztracené slovo středověkých svobodných zednářů, slovo, v jehož nalezení věřila všechna hermetická Bratrstva a jehož hledání je cílem jejich práce a důvodem jejich existence.38
    Nezapomeňme. Post tenebras lux. Světlo vychází z temnoty, je rozptýleno ve tmě, v černi, jako den v noci. Byl to právě temný Chaos, z nějž bylo odděleno světlo, jehož zář byla soustředěna: a jestliže se Duch boží v den Stvoření vznášel nad vodami hlubin - Spiritus Domini ferebatur super aquas - nemohl být tento neviditelný duch zprvu rozlišen od vodnaté látky a rozplýval se v ní.
    Konečně se rozpomeňme, že Bůh potřeboval šesti dnů k dokončení Velkého Díla; že světlo bylo odděleno prvního dne, a že následující dny byly determinovány tak jako naše, pravidelnými a alternativními intervaly tmy a světla:
O půlnoci, Panna matka,
Rodí tuto zářící hvězdu;
V onom zázračném okamžiku
Jmenujeme Boha naším bratrem.
 

VII


...

    Jestliže dále prozkoumáváme výzdobu oné zvláštní kamenné stavby, povšimneme si nehlubokých žlábků, nahoře zaoblených a dole rovně ukončených. Na levém boku se ve čtverci nad žlábky nalézá květ se čtyřmi štíhlými lístky, symbolizující universální matérii, čtveřici prvních elementů, o nichž učí Aristotelova doktrína, ve středověku obecně uznávaná. Dole pod nimi dvě přírody, s nimiž alchymista pracuje a jejichž spojení dává Saturna (Saturne) Mudrců, anagramatické pojmenování přirozeností (natures). Čtyři, podle sklonu hořící rampy stupňovitě se zkracující žlábky, které se nacházejí mezi předními sloupky, symbolizují čtveřici druhých elementů; konečně z každé strany athanoru pod samými spáry draka je pět jednin kvintesence, která obsahuje tři principy a dvě přirozenosti, takže sečteny dávají počet deseti, «jímž vše přestává a končí».

...

 

Poznámky:
  1  Œvres de Nicolas Grosparmy et Nicolas Valois. Mss. Bibleoth. de l'Arsenal, č. 2516 (166 S. A. F.), str. 176.
  2  Etteilla, Le Denier du Pauvre, v Sept nuances de l'Œuvre philosophique, s. 1. n. d. (1786), str. 57.
  3  To je titul slavných alchymistických mistrů Agricoly a Ticinensisa. Cf. biblioth. v Remeši (159); v Bordeaux (533); v Lyonu (154); v Cambrai (919).
38  Dictionnaire des Arts et des Sciences, art. Rosé-Croix. Paříž, Coignard, 1731.